Ibráhím ibn Jákúb, člen poselstva kalifa al-Hakama, které prošlo Čechami v letech 965 a 966, popsal saunu Slovanů. Viděl dřevěné budky s trámy vycpanými mechem, v rohu kamna, nad nimiž je otvor ve stropě pro odcházející dým. Uvnitř byly nádrže s vodou, kterou se rozpálená kamna polévají. Lidé uvnitř pak věchýtky trávy rozhání vzduch. Pára z nich odstraní všechny stopy po vyrážce či vředech. Podobný záznam o existenci sauny uvedl ve svém spisu Život a umučení svatého Václava břevnovský mnich Kristián. Zde psal, že vůdce vrahů byl nalezen ležíc v parní lázni, nazývané stuba, jizba.
První popisy sauny se objevují v 11. a 12. století. Ve středověku byla parní lázeň vcelku oblíbená v celé Evropě, ale přesto se v 16. století Klaus Magnus zmiňuje, že nikde není parní lázeň tak důležitá jako v severní Evropě. Veřejnou saunu měla prakticky každá vesnice. Pro Finy již tehdy byla součástí jejich každodenního života, místo, kde se setkávali a mluvili spolu. Zároveň byla sauna zřejmě i nejčistší místo ve vesnici, případně domě, takže se používala například i při porodech.
Kouřová sauna
Finská sauna se v těch dobách od dnešní sauny lišila. Byla to tzv. kouřová sauna (savusauna). Jejím hlavním znakem je, že je uvnitř celá černá od sazí, protože při jejím vyhřívaní se kouř valí z kamen do místnosti. Jakmile je velká zásoba kamenů v kamnech zahřátá, přestane se topit, sauna se umyje od sazí a může se začít saunovat. Ačkoli saze špiní, jsou sterilní. Dnes se s takovou saunou můžete stále setkat, i když relativně vzácně. Například nejstarší fungující veřejná sauna ve Finsku, Rajaportin sauna v Tampere, je sauna kouřová.
Ze Zimní války se tradují humorné příběhy, kdy se finští vojáci ocitli nechtěně za frontovou linií, protože ta se posunula během doby, kdy se vojáci oddávali sauně, a poté bojovali s Rusy nazí.
Potní chýše - indiánská sauna - obřad inipi
Saunování není objevem pouze Evropy a Asie. V Americe existuje dlouhá tradice potních chýší - stanů, které byly vyhřívány kameny rozžhavenými do červena v ohni vně chýše. Procedura saunování v tomto typu sauny je na pomezí finské-suché sauny na začátku a parní sauny na konci. S tím jak se kameny polévají vodou se chýše plní párou.
Obřad „inipi“ je jeden z nejstarších očistných obřadů, či rituálů indiánů severní Ameriky – dost možná nejen jich, ale i všech původních kmenů a národů obývajících tuto planetu, kteří měli Moudrost a Informace, jež se postupem času pod nátlakem „jistých institucí“ pozvolna začaly vytrácet, dokud (až na výjimky) nevymizely z povrchu zemského.
Indiánský výraz „inipi“ (obřad potní chýše) znamená „znovu se narodit“. Inipi je zpěvem matky Země, který nás očišťuje a léčí na všech úrovních. Celý obřad vede osoba mající respekt a úctu všech účastníků – většinou šaman, medicinman, stařešina. Ten určí vhodné místo pro stavbu potní chýše, oltáře a ohniště. Dále se na celé přípravě podílí pod jeho vedením všichni účastníci obřadu.